Tomáš poradí
+420 731 447 502
(Ve všední dny od 8:00 do 17:00)
19.07.2022
4 min
Tomáš
Klimatizace není vynález posledního století. Již staří Římané se snažili ochlazovat svá obydlí pomocí instalace akvaduktů. Otec novodobé klimatizace je Michael Faraday, který v roce 1820 zjistil, že stlačený amoniak je schopen ochlazovat, když se postupně odpouští. První klimatizační systém však instaloval až v roce 1902 Willis Carrier, jehož klimatizace nepoužívala čpavek, ale systém trubek, ve kterých proudila studená voda. První novodobé nasazení klimatizace se uskutečnilo v tiskárně, kde řešila problém s vysokou vlhkostí a teplotou vzduchu při které nechtěl inkoust schnout.
Poprvé byla klimatizace sériově montována do amerických vozů v roce 1939 s vozem automobilky Packard, konkrétně do modelu Packard Super Eight Model 1004, kde byla poprvé klimatizace sériově montována. Klimatizaci zde nazývali jako Weather Conditioner. V tomto modelu se však s velkým úspěchem nesetkala, protože instalace klimatizace značně zvýšila cenu vozidla, a navíc byl tento systém velmi neforemný a zabíral zavazadlový prostor. Tento systém neměl navíc ani regulaci teploty. Zájemci o klimatizační zařízení ve vozu museli navštívit po nákupu nového vozu ještě dílnu, kde jim bylo klimatizační zařízení do vozu zabudováno.
Cadillac nabízí ve svých vozech klimatizace od roku 1941, Chrysler až od 1953. Rozšiřování klimatizací do automobilů nebylo zrovna rychlé, protože zvrat nastal až v roce 1970, kdy již polovina dodaných vozů byla vybavena klimatizací.
Vůz modelu Packard Super Eight Model 1004
Kompresor klimatizace je nejpodstatnější díl celého zařízení. Je také nejvíce náchylný na poškození. Kompresor je díl, který uvádí do pohybu chladivo. Další důležitou součástí systému je tepelný výměník, kterému se říká také kondenzátor, nebo výparník. Systém klimatizace dále obsahuje čtyřcestný ventil, filtrdehydrátor, sběrač chladiva, odlučovač kapalného chladiva. Venkovní a vnitřní část klimatizace je spolu propojená měděným potrubím.
Klimatizace funguje hned na několika fyzikálních principech.
1. Fáze je komprese chladící látky.
2. Fáze je transport chladícího média do kondenzátoru, kde médium je ochlazováno působením okolního vzduchu – kondenzuje. Aby se teplo odvádělo rychleji pryč, tak je zde instalován kondenzátor.
3. Fáze je, když je kapalina vedena přes kapiláru nebo expanzní ventil a tím se prudce sníží tlak a tím i teplota. Médium jde do dalšího výměníku (výparníku). Zde se kapalina odpařuje a ohřívá, tím odebírá teplo z prostoru výparníku. Tím prostorem se myslí ochlazovaný prostor. U výparníku je umístěn ventilátor, který má za úkol rozhánět chladný vzduch do prostoru. V dalším kroku je chladivo opět přiváděno do kompresoru a cyklus se opakuje. Kompresor je připojen pohonem k motoru vozidla, pohon je zajištěn klínovými řemeny, které pohybují písty kompresoru. Tímto se vytváří tlak. Kompresory dělíme na šroubové, rotační a pístové. Samotný klimatizační systém má okruh vysokého tlaku a nízkého tlaku.
Nejčastěji klima kompresor nefunguje, protože je zahlcen. K zahlcení dochází špatným mazáním kompresoru při úniku chladiva. V této situaci se obvykle ani nezapne. Pokud se kompresor rozjede, tak řemen prokluzuje a píská. Dále může také prokluzovat a pískat pás, pokud se kompresor neustále uzavírá.